Dopis č. 10

Tak dneska jsem se konečně dobře vyspala. Byla jsem vzhůru jen jednou, s přestávkou na WC a pak jsem, místo dvouhodinového lelkování, hned usnula. Halelujah! Ráno mám budíček na 6.30 a skoro jsem zaspala. Naštěstí tu nemám píchačky :), ale pracovní dobrovolnická doba mi začíná úderem 7. hodiny, tak by bylo fajn, být včas na ,,pracovišti". Kvalitní spánek byl dobře načasován, poněvadž mě dnes čekala první velká zatěžkávací zkouška. Obě mámy si vzaly volno a odjely za odpočinkem. Moc vám to, holky, přeju, ale neunáhlily jste se náhodou? Jak tady mám zůstat sama se 4 prťatama, kteří vyžadují péči co chvilku a jeden dokonce neustále? Buď v klidu, budeš tady mít pomocnice. Dvě řádové sestry Ti přijdou na pomoc a případně jsou vedle švadleny, kdybys potřebovala .Anebo zaskočí někdo odvedle. Odvedle je například Mama Sam. Všem ženám, které tu fungují se říká MAMA. I já jsem Mama. Gabriela. Pro ty menší, co mají s mým dlouhým jménem problém, jsem pouze Ela :). A odvedle znamená, že vedle hlavní budovy je postaven jeden příbytek, kde žije sestra od mama Esther se svojí rodinou. Je tam pořád plno, srocují se tam nejen děti, ale i různí návštěvníci atd. Naštěstí má Mama Sam zabudovaný nějaký radar a přišla právě vždycky, když ji bylo nejvíc potřeba (anebo že by slyšela to dětské naříkání?). Zvládly jsme to s vypětím všech sil, bez ztráty kytičky a pláč byl slyšet jen večer, když už děti byly přetažené. A zrovna v momentě, kdy už bylo všechno připraveno na uspávání (mankote, koho mám uspat jako prvního? To nejmladší, nebo to, co nejvíc řve?), se ve dveřích objevily mamky s úsměvy na tvářích (tvrdily, že jim děti moc chyběly, tak nevím, jestli se jim dá věřit :) ). A bylo po spaní. No nic, holky, to je dost, že jste dorazily, doufám, že jste se měly hezky, tady ,,to" všechno máte a já padám. Zdar a sílu! Haha. 

Za odměnu dostanu svoje volno zítra já. Jupí, budu mít svůj první den jen pro sebe! V plánu mám spoustu věcí. Nejdřív budu potřebovat pořídit si datovou simku. Prý to není až tak jednoduché, tak snad dobře pochodím. Zadruhé si musím vyměnit peníze na místní shilinky. Už jsem si stihla vypůjčit (to víš, nová hlava něco stojí). No a pak ty vyměněné prašule za něco utratit. V plánu jsou šaty. Volné, vzdušné. V tom co tady mám se doslova škvařím zaživa. Nacházíme se v muslimské oblasti, kde je nežádoucí mít odhalená ramena a kolena. A já mám s sebou jen 3 sukně a spoustu bavlněných triček, který už nejsou zrovna v nejlepší kondici. Tak je načase doplnit svůj šatník. No a nakonec bych se měla válet u toho stejného hotelového bazénu jako dneska mámy. To jsem zvědavá, jestli tolik plánů vůbec stihnu. 

Tak se s Tebou zatím loučím, měj se fajn a moc se opatruj. xxx