Dopis č. 18

dnes je neděle. Což znamená jedinou jistotu - jede se na mši. Kolotoč stejný jako vždycky, ale co je jiné je to, že mě to začíná čím dál víc zmáhat. Sice si beru s sebou láhev s vodou a jako jediná tam popíjím, ale stejně se tam v průběhu o mě pokoušejí mrákoty a cítím nedostatek energie a zřejmě i cukru. Můj problém má hned několik řešení: buď si
s sebou vezmu ještě svačinu (ovšem to nevím, co by na to řekli lidi) nebo místo vody povezu pepsi. Anebo si ráno přivstanu a dám si pořádnou anglickou snídani. To jsem zvědavá, co z toho klapne... Dnešní mše mě natolik odrovnala, že jsem si musela jít po obědě lehnout. Zdá se, že se začínám přizpůsobovat svému okolí.

Neděle taky znamená, že s děckama vyrazíme na kolo. Dnes nám Mama Mia vymyslela jinou trasu, jeli jsme na návštěvu. Sice mám podle všech nejlepší kolo, ale přehazovačku abys tam pohledala! Tak jsem si pořádně mákla. Jeli jsme i kopcovitým terénem a lilo z nás fest. Jeden chlapec se  nahoře na kopci zastavil a hrozně se divil tomu, jak mu zběsile buší srdce. Tak nevím, co by říkal na ty naše kopečky na Vysočině :-). Jeli jsme navštívit babi Melanii. Snad jsem jméno nepopletla. Je to křehounká stařenka, která nás ale moc ráda přivítala. Vůbec nás nečekala, ale nedala to na sobě znát a měla velkou radost, že nás vidí. S dětmi se znají z kostela a tak se na všechny děti vyptávala. Je jí 85 let a život neměla vůbec lehký. Co jsem stihla vyzvědět, tak manžel jí zemřel před 5 lety, přišla o své 2 děti a snad i některá vnoučata jí zemřela. V jejím skromném příbytku nám (teda spíš mně) ukázala svoji kuchyň a kde hospodaří. Naproti, kousek od jejího "domku" mají postaveny domy její dvě děti s rodinami, tak tam naštěstí není úplně sama. Ptala se, co jsme jí přivezli, tak to se budeme muset na příště polepšit, protože jsme jeli jen s malou pozorností a ona čekala zřejmě něco víc :-). Co mě ale zaujalo, byly "naše" děti. Kde to jde, tam zlobí, vyvádějí, navzájem se pošťuchují, prostě rošťačí jako všechny děti. Tady ne. Seděly tiše jako pěny, naslouchaly vyprávění "bibi" (stařenky), atmosféra byla nádherná, poklidná, tichá, řekla bych, že i plná respektu ke starší osobě. To Ti bylo tak zajímavý! Bibi se ráda fotila, tak mě zamrzelo, že jsem si nevzala velkej foťák, ale jen mobil. I tak jsem ale ráda za pár fotek, které mi dovolila udělat. Co si budu určitě pamatovat, budou její teplé, hladké ruce. Krása. Nakonec jsme se s bibi pomodlili za její zdraví a jeli jsme zase zpátky. A zase nám bušilo hrozně rychle srdce... Toto zase uteklo!