Dopis č.26

Tak už tady pomalu stříhám metr. Zbývá mi tu posledních 14 dní. A mé pocity jsou hodně smíšené. Jako vždycky, když něco končí. Na koncích mám ráda to, že něco nového začíná, jsou tu nové možnosti, příležitosti a zážitky. Ale teď? Co nového mi začíná? Vrátím se do starých kolejí nebo mě čeká něco nového? 

Kolo pro Sama: Sam si kolo užívá nejvíc jak to jen jde. Měla jsem obavy, aby na něj neměl zálusk někdo jiný (na kolo, né na Sama!), krádeže v podstatě čehokoli jsou tady na denním pořádku. Kolo září do světa, jak je opravdu jiné a to jsme vybírali hodně ojeté, aby tolik nekřičelo. Minulý týden v pátek přišel Sam domů ze školy, tedy vlastně přijel, na svém kole. Zavřel se k sobě do pokoje, nemluvil, nejedl, byl úplně mimo. Zavřel je hodně silné slovo, v domečku nemají dveře. Ale určitě mi rozumíš, co jsem tím chtěla říct. Mama Sam o něj měla starosti, ptala se, co ho trápí, jestli mu někdo ublížil, neřekl ani ň. Šlo to takhle až do večera, už se o něj bála, že má malárii, jen ležel a byl otupělý. Když ani k večeři nešel, šla znovu za ním, co se stalo a viděla ho celého uplakaného. Samovi někdo ukradl zvonek na kole. Byl z toho takhle moc špatný, že ani nejedl. Když nám to Mama Sam přišla říct, málem jsem dostala infarkt, jak se mi srdce sevřelo strachy, že mu to kolo někdo ukradl. Naštěstí to byl jen zvonek! Můj první nápad byl ten, že pojedu do města a koupím mu nový. To by ale takhle nešlo. Dá se předpokládat, že se něco podobného stane každou chvilku. A to bych vlastně nedělala nic jiného než jen sháněla další náhradní díly. Tak jsme se nakonec dohodli, že zkusí používat svůj hlas namísto zvonku a může drandit dál. Uf, to byly nervy!

Naše pacientka Mama Dixon se pomalu zotavuje z operace té obrovské boule na ruce. Trošku ji to zlobilo, ránu po operaci si omývala vodou ze studny, tak se jí tam dostala infekce. Stehy se jí tedy nechaly o pár dní déle a pořídily se další antibiotika. Já teda nejsem žádnej felčar, ale podle mě jí ty stehy vytáhli hodně brzy. Když se nám s tím přišla pochlubit, málem jsem omdlela. Z jizvy koukalo živé maso a hnis. Barevná podívaná. Udělalo se mi mdlo i z představy, co teď s ní bude. Naštěstí je to silná žena a něco vydrží. Ránu jí pečlivě a pravidelně dezinfikuje a převazuje naše samozvaná lékařka Mama Mia. Představ si, že tady nemají ani obvazy. Ránu si zaváže šátkem a jde. Dostává se jí tam prach, který je tady všude a veškerý další binec z ovzduší. Zůstala několik dní doma, bylo potřeba ruku nechat v klidu. Teď, po pár týdnech, je vidět, že se rána hojí, alespoň se zmenšuje a srůstá. Jak tohle mohl doktor pustit ven, že je rána v naprostém pořádku a hojí se, to mi hlava nebere. I já, jako lajk vidím, že to v pořádku rozhodně není. Snad než odjedu domů bude výsledek o dost lepší a Mama Dixon bez komplikací. Párkrát už byla i v práci, tak snad je vše na dobré cestě. I když u těchto silných žen se to dá těžko posuzovat. Většinou se ozvou, až když už jde opravdu do tuhého. 

A náš bojovník Baraka. V neděli má dorazit chodítko, tak už se těšíme, až s ním Baraka vyrazí do "ulic". Moc všem dárcům děkujeme, brzy k Vám dorazí děkovné video.... 

Dneska jsme měly s Alžbi volný den. Neměly jsme žádný plán, tak nám ho mamky vymyslely. Prý abychom se jely podívat do Dar es Salaamu, do nákupního centra. Podívaly jsme se jedna na druhou, něco jako že bychom se bez toho klidně obešly. Ale nedalo se s mamkama hnout, myslí to s námi dobře :-). Před nákupním centrem je prý malé tržiště s dřevěnými soškami, oblečením, suvenýry, atd. Tak OK, my se tam teda vypravíme, když myslíte, že je to dobrý nápad. Měly jsme jet různými dopravními prostředky, nejdříve se vymýšlelo piki piki a dala dala (ne, to není žádné zaklínadlo!), ale nakonec jsme vyfasovaly průvodkyni a osobního řidiče. Tak jsme se vezly jako královny. Trh se suvenýry jsme prošly a dokonce i něco pokoupily, ale ten nákupák… to byl bizár! Představ si něco jako Olympii a zasaď si to do Afriky, kterou jsi tady poznala. Neuvěřitelný. Prý toto nákupní centrum bylo postaveno pro bělochy a bohaté Afričany. Nám stačila půlhodinka (i se zastávkou na WC) a udělaly jsem tomu pápá. Zastavili jsme se na oběd, po cestě i na zmrzlinu a byli jsme doma dříve než bys řekl švec. Trošku mě mrzí aktivita tohoto typu. Raději bych se jela podívat k moři, které jsem tu ještě ani koutkem oka nezahlédla. Ale věřím, že bude ještě příležitost.