Dopis č. 6

Tak si představ, Miší, že mám nového spolubydlícího. 

Ráno jsem lehce zaspala, nakonec jsem se vzbudila až v 8.30. Před tím jsem ale byla x-krát vzhůru. Je takové vedro, že se špatně spí. Bojím se mít otevřené okno, aby mi do pokoje nedejbože vlezl nějakej pavouk nebo had nebo nevím co ještě (ta síť v okně je stejně nedůvěryhodná!). A ventilátor na stropě dělá docela hluk. Ráno mezi pátou a šestou nás sousedi zvali k modlitbě, jejich zpěv se rozléhal široko daleko. No a pak jsem ještě zavřela oko a najednou bylo 8.30. Ale co to tam na stropě je za černej flek? Ten tam nebyl, ne? Počkat, nemám brýle. Panebože! Co teď? Jak tady budu dál žít? Co mám dělat? Mankote, teď se to pohlo!! Kam to jde? Snad mě ta moskytiéra před tím ochrání? No jo, ale přece potřebuju vylézt.... Zabydlel se u mě nějaký ještěr nebo gekon nebo jak se jim říká. Host nezvaný a nevítaný. No nic, budu dělat, že tady není třeba se někde ztratí. Jo, to se ale řekne. Při každém mém pohybu jsem kontrolovala pohyb jeho, hlavně se ke mně nepřibližuj! No nic, jdu do sprchy, třeba to mezitím někam zmizí. A co myslíš? Nezmizel. Večer, když jsem se na pokoj vrátila, tam už nebyl. Což mi ale na klidu moc nepřidává. 

Mám novou hlavu! Což jsi viděla na fotkách a byla jsi z toho stejně paf jako já. Včera tady byla jedna žena, co holčičkám zaplétala copánky, zřejmě před zahájením nového školní roku. Vzala jsem jednu z holčiček a s místní domorodkyní jsem se domluvila, že bych taky ráda takové copánky. Víš, jak je tu horko a vlhko, jsou ty moje vlasy docela otrava, nejraději bych je vzala strojkem, aby byl pokoj. A paní dneska přišla, že mi nový účes udělá, hurááá. Dala si s tím docela práci, zaplést mi celou hlavu jí bez mála trvalo 4 hodiny! A výsledek? Mám vlasy zapletené do dvou culíků jako ta malá tříletá, kterou jsem s sebou přivedla jako vzor. Názorná ukázka jazykového nedorozumění. Musím se tomu smát, ty jsi naprosto v šoku, jak tvoje padesátiletá matka může po světě chodit se dvěma culíky :). Ještě, že jsem v Africe, viď. Ale neboj, vydrží to prý jen 2 týdny, pak ji poprosím, jestli by to předělala a třeba budu vypadat důstojně svému věku. 

Dneska odpoledne, už se svojí novou hlavou, jsem zažila první frmol, který asi bude na denním pořádku. Všechny starší slečny, které pomáhaly mámám s těmi nejmladšími, už odjely na školy, Clare už je taky někde na cestě k domovu, tak jsem tu doslova lítala jako hadr na holi, abych mámám co nejvíce pomohla. Tu nakrmit Martu, tu uspat Anitu, tu začít cvičit s Barakem, tu přebalit Victu... no řeknu Ti, žádná sranda. Nejvíce pozornosti a hlídání si žádá Baraka. Narodil se hodně nemocný, má nějaké neurologické postižení, jaké, to přesně nevím. Má už skoro 4 roky, ale není soběstačný, je potřeba o něj pečovat jako o miminko. Ale přesto dělá pokroky. Je to i díky té péči, která se mu dostává. A taky lásce. Všichni ho tady naprosto bezmezně milují a snaží se, aby měl co nejmenší bolesti a co největší pokroky. Takže jsem se dnes taky naučila, jak je potřeba s ním cvičit. A chodit. To byla docela dřina. Nožky se mu přivážou do třmenů a v podstatě mu vždy musíš zvednout celou polovinu těla, aby udělal krok. Řeknu Ti, po pár minutách toho máš docela dost, záda i ramena trpí. Naštěstí mě měl kdo vystřídat, ten nejsilnější chlapec to dostal vyloženě za úkol. A to bys neuhodla, co jsme dnes měli k obědu! Smaženou rybu v těstíčku a bramborový salát! Tak jsme dnes měly takové malé české Vánoce. Ovšem kdy to ta Ludmila alias Mama Mia vykouzlila, to mi tedy není vůbec jasný. Chodí ona vůbec spát???