Dopis č. 9

Milá Michalko, 

poslední dny fouká tak silný vítr, že padají banánovníky. To není vtip, ačkoliv by se tak mohlo stát. Vítr fučí tak, že nám větve stromů mlátí o naši plechovou střechu a já mám strach, že tady ta chaloupka na nás všechny, co tady konáme dobré skutky opuštěným dětem, spadne. Vždycky mě děsil velký vítr, i ten náš na Vysočině. V zahradě před hlavní budovou stojí několik vzrostlých banánovníků a pár z nich to nedalo a lehly k zemi i se svými sladkými plody. Místní banány se s těmi u nás nedají vůbec srovnat. A myslím, že mango si už v Česku nedám, to snad ani nemá cenu. Teda cenu to má a vysokou, ale tu chuť si už nenechám kazit. Ovoce je tu daleko šťavnatější a sladší, na zahradě nám roste kromě zmíněných banánů a manga také papája a maracuja. Kousek pod hlavní kuchyní je taková mini farma, což jsem poznala podle typického kozího smrádku, který mě tam hned první den ,,přilákal". Místní zaměstnanci tam chovají nejen kozy, ale i slepice, prase, krávu a jsou v tomto smyslu soběstační, hlavně se dá všechno zužitkovat v kuchyni, kde se vaří nejen dětem, ale i zaměstnancům. Mléko a jogurty prodávají v obchodě, který je hned u vchodu do sirotčince. V obchodě se dají také koupit ručně šitá trička a další svršky (spodky zřejmě ne, přece jenom se nacházíme v muslimské oblasti). Sirotčinec zaměstnává několik švadlen, které si vyučila Mama Mia a ty šijí pro děti do škol uniformy a další potřebné věci jako třeba šaty :). Zakázky dostávají švadleny i od běžných obyvatel, nešijí jen pro místní děti. Sirotčinec poskytuje zaměstnání a tedy i stálý zdroj příjmu spoustě šikovným lidem z okolí. Jsou zde zaměstnáni šoféři, hlídači celého areálu, údržbáři, zahradníci, pradleny, kuchařky, učitelé, kteří dětem pomáhají s úkoly případně s doučováním, atd. atd. 

S postupujícím časem se zakladatelky rozhodly vybudovat novou školu, která povede děti k výuce v anglickém jazyce. Sehnaly se potřebné finance a školu se jim povedlo vybudovat. S tím souvisí i další nabídka práce pro místní obyvatele. Práci dostalo několik projektantů, řemeslníků, učitelů a provozního personálu. Děti to mají do školy co by kamenem dohodil a vzdělání se jim dostává v anglickém jazyce. na každé budově je nápis SPEAK ENGLISH ONLY. V minulém roce ke škole přibyla nová budova - jejich vysněná knihovna. Knihovnu se podařilo postavit, ale chybělo potřebné vybavení. Moje předchůdkyně, dobrovolnice z Česka, vytvořila sbírku a podařilo se vybrat neskutečné množství peněz, které dětem zajistí vybavení do knihovny. Tohle všechno je ten příběh, který mě vzal za srdce. Oslovil mě natolik, že jsem jej chtěla vidět, zažít na vlastní kůži a být součástí tohoto příběhu. Tři měsíce jsou krátká doba, ale i tak bych tu ráda zanechala svoji minimální stopu. I kdybych jim měla jen vařit obědy a bylo by to pro ně radostné a úlevné, stálo by mi to za to. DĚKUJI.